Grouping

Další fází v našem navrhování je rozmístění pavilonů na námi již zvolené místo, které se nachází v ulici Průhledová. Je to velmi výhodná poloha díky krásnému výhledu na Prahu, dobré dostupnosti z autobusové zastávky a také tím, že návštěvníka pavilony upoutají hned jak vstoupí do areálu.

Pavilon Pavla Fuchse, můj a pavilon Verči Frčové tvoří dohromady velmi pěkný a členitý komplex s menším náměstíčkem. Proto jsme tyto tři pavilony umístili do vrchní části. Následuje menší borovicový lesík (viditelný na renderech), který všech pět pavilonů propojí dohromady. Pavilony Matěje Hartla a Jana Holuba jsou v nižší části ve více svažitém terénu. Poslední pavilon opět vítá příchozí ze spodní ulice. Opět je mezi nimi lesík. 

Axonometrie

Návštěva Baby podruhé

V pondělí 27. dubna jsme opět navštívili kolonii Babu. Po odevzdání druhé fáze (návrh pavilonu), přichází fáze číslo 3 a 4. V těchto fázích se zaměříme na urbanismus Baby, jelikož budeme usazovat naše pavilony do konkrétního místa v blízkosti vil. Možná se náš návrh i částečně změní, aby se mohl adaptovat na terén. 

Pavilon

Tak je konec 2. fáze. Vytvářeli jsme návrh našeho vlastního pavilonu pro výstavu o historii Baby, naší vily a jejího architekta. Já navazovala na Paličkovu vilu od architekta Marta Stama. 

Hlavní součástí odevzdávaných prací byl model v měřítku 1 : 50. Každý model měl mít odklápěcí stěnu, aby bylo dobře vidět na prostor uvnitř. Model jsme dále fotili a fotky umisťovali na plakát k pavilonu. Při volbě grafiky plakátu jsme vycházeli z designu plakátů umělce Sutnara, pro kterého je na Babě také postavena jedna vila a který vytvořil plakát k příležitosti otevření výstavy na Babě. Z jeho grafiky jsem přebrala lehce retro odstín tyrkysové barvy a jejím použitím jsem vytvořila kontrastní akcenty na plachtě.

Tyrkysová barva na punčoše

Koncept

Na začátku každého projektu musí stát koncept. Jak jsem již nastínila ve svém článku o inspiraci, důležitým prvkem pro můj návrh je pohyb, dynamika, vývoj v čase a prostoru. Velmi mě ovlivnila fotka Freda a Ginger při jejich tanci. Proto jsem začala přemýšlet o dvou samostatných budovách propojených jen menším prvkem. 

Ideální vztah mezi těmito dvěma prvky jsem se snažila najít různým posouváním a měněním velikostí.

Půdorysné skici

Inspirace

Druhou fází v tomto semestru je návrh vlastního pavilonu, který by byl umístěn v sousedství vil na Babě a který by navazoval svými principy na námi zvolenou Paličkovu vilu s jejími nejvýznamnějšími rysy. 

První fotografie zachycuje populární taneční duo Freda Astaira a Ginger Roberts při jedné z jejich tanečních kreací. Jistě je není potřeba představovat, jejich příběh zná téměř každý i díky Tančícímu domu v Praze. Ten znázornil jejich tanec ve svých tvarech. Svůj návrh bych však nezakládala na dynamických tvarech budovy, tato fotografie mě zaujala v rámci svého konkrétního pohybu v prostoru. Připomněla mi Stamovu ideu vyvíjející se vily v čase a prostoru díky různým pohledům na fasádu. 

Při pohledu na tuto fotografii si představím, jak Fred a Ginger po večerech vystupují v tanečních sálech a poté se pozdě večer vracejí domů do své vily, podobné vile Paličkově. Netradiční tanečníci do netradiční vily.

Fred Astair a Ginger Roberts

Logo

Nejzajímavější na Paličkově vile je podle mého názoru jižní pohled na fasádu, proto jsem tento pohled použila na charakterizování stavby prostřednictvím loga. V něm jsem se snažila zdůraznit dvě nejdůležitější části - hmotu obytných prostor a nosnou rámovou konstrukci kolem terasy. 

Jižní průčelí

Žehlička mraků na Babě

Originální návrh vily Paličky vytvořil dánský avantgardní architekt Mart Stam, který díky své levicové orientaci působil část svého života jako urbanista v SSSR. Zde se seznámil s umělcem El Lissitzkym a společně vytvořili nový originální návrh mrakodrapu přezdívaného Žehlička mraků (často se tvrdí, že vila Palička je jednou z mála realizovaných žehliček). 

Jednou z idejí všech funkcionalistických architektů byl vývoj budovy v čase, ale i v prostoru z různých perspektiv. Mart Stam tuto myšlenku vložil do svého návrhu prostřednictvím různých fasád směrem do ulice a do zahrady. Také věřil, že se bude vila v pozdějších letech vyvíjet a dostavovat. Bohužel majitel Jiří Palička vilu nejen neobohatil o další přístavby, ale naopak odstranil ze Stamova návrhu předsunutou část obytného prostoru s terasou na střeše.

Naštěstí byly nejdůležitější konstrukční principy a originální prvky stavby zachovány. Podle mého názoru můžeme najít na vile tři nejdůležitější rysy. Prvním je zásadní rámová konstrukce, která tvoří skelet. V přízemí tato konstrukce objímá druhý důležitý prvek – terasu. Ta je jakýmsi přechodem mezi zahradou a interiérem a díky zadní skleněné stěně je to prostor velmi soukromý. Poslední částí, kterou jsem si oblíbila, je prosklená stěna s oknem přes roh v hlavním obytném prostoru (tento prvek vznikl hlavně díky rekonstrukci vily v roce 2003).

Přes všechny úpravy původního návrhu Marta Stama je Paličkova vila jednou z nejoriginálnějších staveb na kolonii Baba. Na první pohled působí, jako by ani nebyla navržena na místo, kde stojí, a jen se zde náhodně ocitla na krátký čas. To vše je ale jen důkaz Stamova velice originálního myšlení při tvoření tak unikátního konceptu.